Vztah mezi hrudníkem,
pletencem ramenním a dechem

O dýchání se toho v poslední době napsalo a namluvilo opravdu dost. Mám takový pocit, že se lidé začínají více zajímat o to, jak sobě či svému okolí pomoci. Také ale z vlastní praxe vím, jak poté „takové“ pokusy o dýchání mnohdy vypadají. Když klienty testuji v několika po sobě jdoucích polohách, jejichž obtížnost a nároky na zapojení nejen bránice narůstá, tak společně se všemi docházíme k podobajícím se zjištěním. Oním zjištěním je to, že dýchání klientů je opačné, nedostačující nebo dokonce úplně jiné než by mělo fyziologicky být. V takovém to případě pak na řadu přicházejí další testy a cílené ošetření měkkých tkání v oblasti hrudníku, žeber a břišní stěny. Právě manuální „zásah“ pomůže nejvíce k tomu, aby se uvolnilo co je tuhé a aktivovalo co je utlumené, případně mobilizovalo a odblokovalo to, co bývá nefunkční.

vojtech-meier-clanek2-img1.jpg

na obrázku jedna z tradičních pozic, sloužících k vyšetření, kam až se dech může a hlavně měl dostat – tedy do oblasti třísel

Pár zajímavých slov o dechu

Dech není nic jiného než proudění vzduchu, jež nasáváme z okolí a pozměněný jej vracíme zpět do prostoru. Dýcháme neustále ale přesto variabilně. Dech je jiný v klidu, zátěži i polohách. Je naprosto zásadní pro koloběh tekutin, působí na krevní tlak a práci vnitřních orgánů. Má markantní podíl na napětí svalů. Zde malinko odbočím a uvedu příklad z praxe. Právě s dechem se snažím pracovat během ošetřování fascií i svalů. Dech je tím významným hráčem, díky kterému lze napravit to, co mnohdy klasickou masáží nelze. Jakmile klient porozumí „pokynům“ a spolupracuje, je výsledek a úleva několikanásobně citelnější. Vše má také svůj „vedlejší“ efekt a tím je v tomto případě časté „točení“ hlavy a pocit únavy. Nepříjemné pocity rychle odeznívají a přichází „záplava“ nové energie a lehkosti. Dech mívá mnoho podob a ať už je plynulý, plný, přerušovaný nebo chabý měl by plnit jednu funkci – chránit nás. Právě ochrana našeho těla dýcháním je bezvýhradně tím nejdůležitějším. Problematikou článku je nicméně vztah mezi hrudníkem, pletencem ramenním a dýcháním a tak si nechám prostor na podrobnější zpracování a napíšu na téma „jak chránit tělo správným dechem před poškozením“ samostatná článek.

vojtech-meier-clanek2-img1.jpg

uvolňování hrudních vzpřimovačú páteře pomocí fasciálních technik za aktivní dopomoci klentauvolňování hrudních vzpřimovačú páteře pomocí fasciálních technik za aktivní dopomoci klenta

Hrudník a dech

Dýchání jak jistě všichni víme, probíhá v plicích a základním pohybem je pohyb hrudníku. Plíce lnou k žebernímu koši, na kterém jsou „nabaleny“ svaly a klouby – návaznost na pletenec ramenní. Hrudní páteř zde patří také a už se dostáváme, až k bránici. O té jsem psal jeden z předchozích článků a tak se nebudu jejím významem a funkcemi opakovat. Proč naše hrudníky tak často tuhnou? Důvodů je mnoho. Nedostatek pohybu, příliš těsné sportovní oblečení, hodně utáhnutá kravata, velká svalová hmota pletence ramenního, která hrudník zatěžuje, neoptimální dlouhodobá pracovní pozice vsedě či ve stoje, stres. Tyto a další příčiny působí negativně na oblasti hrudníku a společně vytvářejí velký tlak a kompresi nejen na svaly, ale také na fascie. Právě tuhost fascií může za valné procento problémů.

vojtech-meier-clanek2-img2.jpg

test, pomocí kterého lze diagnostikovat, zda je váše dýchání tzv. 360-ti stupňové (dech se dostane do celé oblasti trupu)

Diagnostika hrudníku a jeho uvedení
do „původního stavu“

Po vykonání základních funkčních testů přichází na řadu manuální ošetření oblasti hrudníku, hrudní páteře i pletence ramenního. Jako první se snažím diagnostikovat napětí povrchových vrstev palpací a pružením. Obsáhnu tak zpravidla plošné svaly a povrchovou fascii (fascia superficialis). Tímto dochází k uvolňování ostatních přidružených struktur – žeber a páteře. Cílem je „klouzavost“ jednotlivých vrstev po sobě. Vždy záleží na tom, v jakém stavu napětí se klientovo tělo nachází. Někteří reagují velmi dobře, jiní zase přecitlivěle. U každého je odezva organismu unikátní a ojedinělá. Co zvládnu s jedním klientem napravit za 3 návštěvy tak s jiným se setkám například 5 krát. Každým setkáním se snažím pracovat hlouběji ve tkáních a hledat místa, která „nekloužou“ a jsou tedy rigidní. Právě v těchto částech se skrývá „zakopaný“ pes. Tím že jsou svaly obaleny ve fasciální síti, mohou klienti pociťovat tah na úplně jiných částech než tam, kde zrovna pracuji.

vojtech-meier-clanek2-img4.jpg

obrázek ukazující jednotlivé vrsty od kůže až po sval

Figure 3 - Superficial Peroneal Nerve

Figure 3 – Superficial Peroneal Nerve

názorná ukázka jednotlivých vrstev – všimněte si jak vypadá povrchová fascie (superficial fascia)

Po ukončení série manuálních ošetření přichází na řadu cvičení, díky němuž klient soustavně pracuje na udržení nového „pohybového“ vzoru hrudníku a dýchání.

Závěrem článek doplním zajímavostí z každodenní praxe.

„Myší dech“

Troufám si tvrdit, že jste se s tímto slovním výrazem doposud nesetkali. Pro mě byl donedávna také nový. Po hlubším zamyšlení jsem dospěl k závěru, že právě „myším“ dýcháním trpí většina populace a působí nám nemalé problémy.

Co je tzv. myší dýchání ?

Myší dýchání úzce souvisí s pletencem ramenním, hrudníkem a horní končetinou. Pokud pracujeme pažemi v prostoru, tzn. dále od centra (trupu), tak mnozí dech značně omezí/změní a soustředí se na práci paží/dolních končetin namísto dýchání. Zde přichází na řadu uvedené myší dýchání – soustředíme se na práci s myší a zapomínáme dýchat – respektive se dech soustřeďuje jinam, než bychom si přáli. Hrudník a ramena tak logicky začínají tuhnout a dostávat se do hypertonu. Bolesti hlavy, krku i rukou pak na sebe nenechají dlouho čekat a práce se stává noční můrou. Zamýšlejte se proto a pozorujte svůj dech nejen během práce, ale také v různých pozicích a zátěži.

Zdroje obrázků:

https://clinicalgate.com/wp-content/uploads/2015/05/B9781455705443000349_f034-001-9781455705443.jpg

http://nervesurgery.wustl.edu/NerveImages/Surgical%20Options/SO%20019%20-%20Superficial%20Peroneal%20Nerve%20Release%20in%20the%20Lower%20Leg/SO-019-Figure-3—Exposure-and-Superifical-Peroneal.jpg